Podvečer na Hlavním nádraží v Praze:

"Slečno, můžu se vás zeptat?"
Obtloustlý pán s velkým spodním pyskem a bradavicí na tváři, vláčící za sebou kufr na kolečkách, funící a tvářící se trochu bezradně.
"Ale jo," vyndavám si sluchátka z uší.
Nakloní se ke mně a trochu stydlivě mi začne vyprávět: "Víte, já mám ještě tři hodiny do odjezdu vlaku, musím tady někde čekat, a tak mě napadlo, že bych si zašel tooo, do toho, noooo...víte, do nightclubu. Mně říkali, že je tady něco poblíž, tady, ale už jsem to prošel a nenašel jsem to, nevíte, kde to je?"
"Ježiš, to vám asi nepomůžu, něco tady tady je snad takhle za rohem, když obejdete blok, nějaký videokabiny tam snad mají bejt, ale fakt nevím, nikdy jsem tam nebyla:)"
"No já tam taky nechodím,ale víte, mám tady čas, tak jsem tam chtěl zajít, ale tam jsem byl a nic jsem tam nenašel..."
"No, to vám asi opravdu nepomůžu..."
Lehce chlípný pohled: "No, mohla byste mi pomoct, kdybyste chtěla..."
"Ne, opravdu nemohla!"
"Tak ne, no, tak na shledanou, někdy vás pozvu na kafe:)"
"Naschle:))"

No, tak nabídku na tyto služby jsem na ulici za nepřetržitýho provozu na hlaváku ještě nedostala :D Hold všechno je někdy poprvý :D